Děti si libovaly v sobotu u snídaně a nějak se rozvinula diskuse, na jejímž závěru bylo: na náš domácí chleba si namažeme naše domácí máslo nebo naši domácí lučinu, přidáme naši domácí marmeládu, nebo domácí vajíčka, napijeme se našeho domácího čaje z naší bylinkové zahrádky. Pak si dcera marmeládu z arónie cintla na triko a ta starší doplnila: Umazané tričko od domácí marmelády vypereme v domácím pracím prášku. A na to konto jsem řekla nahlas :“Jsem trapná, jsem trapná, jsme trapní.“ Protože tahle replika z filmu Díky za každé nové ráno, mi přišla naprosto trefná.
Ano, stojí to trochu času, když se vše vyrábí od chleba po krém na boty. Ale toho času zase není moc, když se člověk naučí využívat svůj volný čas smysluplně, navíc se tím ušetří čas v obchodě, protože co máte doma vyrobené nemusíte nakupovat. A co je na domácí výrobě nejkrásnější? Z ničeho vám vznikne něco. Vyrobíte něco, co má smysl, co budete používat a díky tomu budete zdravější. Vezměte si děti, když mohou něco tvořit, vyrobit, jak jsou šťastné. My dospělí se vymlouváme, že na to nemáme čas, že si to všechno můžeme koupit. Ale když se rozhodnete pro domácí výrobu čehokoliv, tak až budete držet v ruce svůj první výrobek, tak vám garantuji, že se budete cítit skvěle, s pocitem, že jste dokázali něco neobyčejného. Prostě budete chvíli zase nadšenými a radostnými dětmi!
Další bonus je, že víte, co používáte. Už si nemusíte připadat jako blbec, protože už neplatíte za „vzduch“. Do většiny výrobků se dávají plnidla, která nemají žádný vliv na výsledný efekt (jen zatěžují zbytečně životní prostředí), ale zvětší objem toho, co si kupujete a vám pak nepřijde divné, dát za to tolik peněz. Objem odpovídající ceně. To platí jak o drogerii, tak např o mase, které se napouští vodou, aby víc vážilo nebo o vzácnějších druzích koření, do kterých se přidá i levná sůl, aby v sáčku nemuselo být toho koření příliš mnoho. A tak bych mohla pokračovat dál a dál…
Když jsem zjistila, že z pracího prostředku používám jen třetinu a zbytek je jen hmota k ničemu, kterou ovšem musím také zaplatit, tak jsem nejdřív byla navztekaná na výrobce, jací to jsou podvodníci, pak na sebe, že jsem tak hloupá a za 20 let, co mám pračku jsme si nezjistila z čeho že vlastně je složen prací prášek a nakonec jsem si oddychla, že už to naštěstí vím a další hodně desítek let už budu používat svůj prací prášek, který je jen z těch surovin, které fakt pomáhají praní a hlavně z takových surovin, které přírodě nevadí.
Prostě je třeba postupně prozkoumat vše co doma používáme často a opravdu a po pravdě si zjistit, CO SKUTEČNĚ (tedy co je obsahem krásné krabičky nebo luxusně vypadající tubičky) doma vlastně používáme. Už se velmi dobře ví, že vše co namažeme na svou kůži se do 20 minut dostane v nějakém poměru do krve a tak je zajímavé trvení, že co ze své kosmetiky nejste ochotni sníst, to byste si na své tělo nikdy neměli dát. Tohle samo o sobě udělá v koupelně velkou selekci.
